Pozadí

pondělí 30. března 2015

Tři sovičky pro tři holčičky

Není to tak dávno, co u mě byly na návštěvě moje malé vnučky. Zrovna jsme si háčkovala kulaté podložky pod skleničky. Tak to tak zkoumaly a pak, jestli prý je naučím háčkovat. No proč ne?! Nejstarší Anička už trochu umí. Přinesla jsem zbytky bavlněných klubíček. Na klubíčkách dost ujíždím. Když přijdu do galanterky, kterou mimochodem dnes hledáte jako jehlu v kupce sena, tak obvykle nakoupím i to, co vůbec nepotřebuji. Hlavně pokud jde o klubíčka. S šitím to totiž u mě moc slavné není. No, ale abych se vrátila k věci. Holčičky nad barevnými zbytky zajásaly. Jé, to bychom mohly uháčkovat futrál na mobil! Nebo, babi, tašku. Jé, babi udělej nám tašku, abychom v ní mohly nosit věci na kroužky a sváču. No a nápad byl na světě.



 Vnučky mám tři, tak tašky musely být samozřejmě také tři, aby se nehádaly. 


Navíc teď "frčej" sovičky, takže, jak to skloubit s taškou? Nejlepší bude asi přívěsek. Takže jsem tašku začala sovičkou. 


 Volba barev byla tak trochu na přání, a tak trochu podle možností, které dávala nesourodá zásoba bavlnek. Přiznávám, že jsem ještě asi 2 klubíčka musela dokoupit v rámci doladění skladby jednotlivých variant. :-)
Poslední úkol, který bylo nutno vyřešit, bylo zadání, že holky ve škole musej závidět :-))) ...no, jak tohohle dosáhnout, když výrobky jsou přece jen dosti amatérské ???  No nic, řekla jsem si, že každá ruční práce vykazuje nedostatky, tím budí dojem kvality a poctivosti. Takže toto vyřešeno! Ale, co ty holky ve škole? U nich by spíš asi uspěly značkové výrobky!  A najednou nápad, vytvoříme si "soví" značku !  Takže  bylo nutné vyšít na malé plátěné odstřižky stylizované sovičky, našít na tašky a "značkové" zboží bylo na světě :-)).


Nemusím zdůrazňovat, že tašky se líbily. Dokonce je děvčátka i nosí. No, snad nejenom k babičce, aby jí udělaly radost :-))

Sovičku ovšem  nutně potřebovali i kluci - dva vnuci. Na batůžek pochopitelně. Takže soviček vzniklo trošku víc.



Radost dětí je to nejlepší, co motivuje. Musím říct, že jsem si jí užívala. Jediné, čím si jistá nejsem je to, jak dlouhé bude mít trvání. Netěším se na okamžik, až rodiče podlehnou agresivní konzumní reklamě a chlapci přijdou s batůžky, kde se budou místo mých soviček, s láskou tvořených, bimbat přívěsky Transformers nebo Angry birds a děvčata se mi přijdou pochlubit s novou kabelou Desigual. No, ale takový je život ......


Žádné komentáře:

Okomentovat